Jdu městem a kráčím směrem k domovu. Míjím známé krámky, parky a domy. Je mi dobře. Všechno v mém světě má své místo a já se cítím dobře. Všechno je, jak má být. Jen se mi zdá, že cesta domů dnes trvá déle než obvykle. No, možná jdu pomaleji než obvykle, nebo jsem se nepodívala správně na hodinky, když jsem vycházela. Za chvíli už bych měla být doma. Jdu ulicí dolů z kopce a konečně zahýbám do naší ulice.

Ale něco je jinak. Známé domy najednou zmizely. kavárna na rohu je taky pryč. Ani zastávka autobusu není na svém místě.

Kde to jsem?

Zmateně se rozhlížím kolem sebe a vydávám se směrem, který mi připadá aspoň trochu povědomý. Doufám, že jdu správně a že jsem našla cestu zpět. Dojdu na konec neznámé ulice. Netuším, kde jsem. Cítím se bezmocně a je mi do pláče.

Najednou mám záblesk jasné mysli a uvědomuji si, že jsem se po cestě zamyslela a omylem tak zahnula do jiné ulice. A v zamyšlení jsem pak šla dál a dál, až jsem došla do jiné části města, kde to moc neznám. Šťastně se otáčím na cestu zpět a těším se, až budu doma ve své posteli.

V této chvíli jsem se probudila. V první chvíli jsem byla hodně zmatená a nedokázala jsem si vybavit, jak jsem se dostala domů, co jsem dělala večer a kdy jsem usnula. Pak jsem si uvědomila, že celé moje bloudění se odehrálo jen ve snu.

Je to úleva. Byl to jen sen!

Vím, kde jsem. Uvědomuji si sebe a svět kolem sebe.

Banální a samozřejmá věc.

Opravdu je to tak samozřejmé?

Jsou lidé, kteří se ze svého bloudícího snu už nikdy neprobudí. Pohybují se v čím dál tím víc cizím světě, kterému vůbec nerozumí, a časem zapomínají, kdo jsou. Takových lidí není málo. V ČR je kolem 150 tisíc lidí, kteří trpí demencí. Nejčastější příčinou vzniku je alzheimerova nemoc. Ve věku nad 65 let je nemocný 1 člověk ze 13, ve věku nad 85 let 1 člověk z 5. Mohou mezi nimi být naši prarodiče, rodiče a časem mezi lidmi trpícími touto nemocí můžeme být i my sami. Nic moc představa.. Vyvolává to ve mě potřebu soustředit se na základní věci.

Myslet na tělo i na duši = zdravě jíst a cvičit tělo i mozek.

Neodkládat důležité věci na „potom“

Žít naplno naplno tady a teď

Být vděčná za dar života ve zdraví

Jsou to věci, které každý ví. Jsou to věci, které mnoho z nás ví a nedělá. Dobrá zpráva je, že změna je možná a že je možné začít dělat věci jinak než dřív, nebo začít dělat to, co stále odkládáme .