Je jen na vás, jestli budete mít dobrou paměť – a život

Je to tak. Stárneme. Všichni bez rozdílu. Rozdíl je v tom, jakým způsobem stárneme. Spoustu věcí ovlivnit nemůžeme,  ale spoustu toho ve svém životě ovlivnit opravdu můžeme. Záleží jen na našem rozhodnutí, jestli se napasujeme do role oběti a celý život si budeme hrát na chudáčky, nebo jestli vezmeme odpovědnost za svůj život  do svých rukou a nenecháme se, obrazně řečeno,  vláčet osudem. Čím dříve si uvědomíme, že za svůj život, svoje chování a  myšlenky  jsme zodpovědní sami, tím líp.

A i když jsme si tuto věc nestihli zažít do dvaceti, nevadí. Nikdy není pozdě na to, začít přemýšlet jinak a dělat věci jinak. A i kdybychom náhodou  do teď byli obětí, můžeme přetrhnout provazy, které nás svazují, a začít myslet a žít svobodně.

Každý z nás je zodpovědný za to, jak se svým životem naloží, a každý z nás je schopen mnoho věcí změnit. Ve školách nás to neučí. Není žádoucí myslet sám za sebe a vyčnívat, žádoucí je být hodná a poslušná holčička ( chlapeček) a dělat to, co si dospělí představují, že je správně. A tak si předáváme spoustu špatných přesvědčení včetně toho, že život je boj, peníze kazí charakter atp. Jak by naše životy mohly vypadat jinak, kdyby nám dospělí od dětství říkali věty typu:

Jsi dokonalý  takový, jaký jsi.

Je v tobě ukrytý obrovský potenciál.

Dokážeš všechno, co chceš dokázat.  

Jak jinak by mohly naše životy vypadat, kdyby nám někdo už od raného dětství opakoval, že si můžeme  plnit svoje sny a můžeme svobodně rozhodovat o svém životě. Ono to tak totiž skutečně je. V každém okamžiku máme volbu se rozhodnout věci měnit a být tím, kým chceme skutečně být.

A  jak se to týká naší paměti?  Stejně jako mnoha jinými přesvědčeními jsme formováni i tím, že s postupujícím věkem všechno musí být nutně jen a jen  horší, a že je normální si v určitém věku nepamatovat skoro nic. Normální je to, že v průběhu života se mění naše psychika i tělesné funkce, to je fakt. Ale máme „v rukou“ úchvatný nástroj a to je naše mysl.  Mysl  (a duše) je mocnější než všechny negativní výroky, kterými nás okolí krmilo. Můžeme se rozhodnout teď hned, že chceme, aby se věci změnily.  Můžeme se tedy také rozhodnout změnit postoj ke své paměti a chtít mít dobrou paměť, nebo lepší než jsme měli doteď.

Samozřejmě, že nestačí jen rozhodnutí, je potřeba udělat o něco málo víc. Svoje rozhodnutí neustále upevňovat ( a nevšímat si těch, kteří věří tomu, že všechno musí být jen a jen horší…) a něco pro sebe a svoji paměť  dělat.

Můžete začít  jednou velmi jednoduchou věcí.  Napište si na  místo, kam se často díváte, tuto větu:Když si tuto větu budete číst a opakovat ( čím častěji, tím lépe), položte se do toho celým svým já. Představujte si barvitě a všemi smysly, jak máte lepší paměť – např.  jak si pamatujete jména lidí, co vám právě někdo představil, jak je snadné si vzpomenout na cokoliv, co potřebujete.

Jak se cítíte?

Já, když si to představím, tak naprosto skvěle. Představuji si, že mimo jiné ušetřím spoustu času, který jsem věnovala občas  tomu, že jsem přemýšlela třeba o tom, jak se jmenoval ten skvělý herec v tom skvělém filmu, který jsem nedávno viděla.

Konkrétně mám teď na mysli herce Morgana Freemena a film Než si pro nás přijde. Jestli se vám zrovna nechce dělat aktivně nic, pusťte si tento film. Je o přátelství, posledním roku života a ne/splněných přáních. Člověk si u toho (zase) uvědomí, jak je život vzácný dar a jak je potřeba ho doopravdy ŽÍT.