Jana Ondráčková Pošťák vždycky chodí dvakrát aneb sny ve snu

Pošťák vždycky chodí dvakrát aneb sny ve snu

Jednoho dne mi pošťák přinesl balíček od neznámého odesílatele. Překvapeně jsem ho rozbalila. Byl v něm dárek zabalený do krásného papíru, převázaný krásnou mašlí. Pod mašlí byla cedulka s textem:

„Uvnitř je dar jen pro Tebe. Je v něm ukryté všechno. Všechno připravené právě pro Tebe. Jediné, co musíš udělat, je balíček otevřít, beze strachu, co v něm najdeš.“

Byla jsem zvědavá, balíček byl tajemný, a tak krásný, že mi bylo líto ho rozbalit hned. Taky jsem dostala strach, co se v něm ukrývá, když jsem si přečetla, že ho musím otevřít beze strachu.

Položila jsem ho na stůl, dívala se na něj a čekala na správnou chvíli. A tak jsem seděla, dívala se a čekala. Stala jsem se pozorovatelem a čekatelem. Čas běžel a já jsem byla z čekání na správnou chvíli tak unavená, že jsem usnula.

Když jsem se probudila, vyděšeně jsem zjistila, kolik času jsem zaspala a kolik věcí už jsem měla mít dávno hotových. Začala jsem rychle všechno to, co jsem musela, dodělávat. Na nějaký balík jsem neměla čas. Za chvíli mi začal na stole zavazet a tak jsem ho dala nahoru na polici, kde nepřekážel.

Úkolů na dodělání neubývalo. A tak jsem pořád pracovala a pracovala. Občas jsem si vzpomněla, že mám někde na polici nerozbalený dárek, ale nebyl čas. Za nějakou dobu jsem balík přemístila o polici výš a ještě později na něho úplně zapomněla.

Čas od času dělám velký úklid, při kterém se dostane i na očím skrytá místa. Při jednom takovém úklidu jsem na nejvyšší polici objevila zapomenutý balíček.

Konečně jsem měla čas se podívat, co v něm je. Rozbalila jsem ho. Byl v něm zápisník, tužka a malý lístek. Na lístku bylo napsáno:

„Tento dar Ti byl doručen, protože toužíš žít svoje sny. Stačí vzít tužku a svoje sny si zapsat do zápisníku. Stane se zázrak a vše, co si zapíšeš, se Ti splní.“

„No tak to je úžasné!“ Fantazie mi okamžitě začala pracovat. Hned jsem vzala tužku, a chtěla začít psát. Ale všimla jsem si poznámky napsané drobným písmem:

„Pokud balíček nerozbalíš do 3 dnů od doručení zásilky, Tvoje sny se nikdy nesplní.“

Slzy mi vhrkly do očí, když jsem si představila, kým vším jsem mohla být, a co všechno jsem mohla žít, kdybych si našla malou chvíli času a dárek tenkrát otevřela. Měla jsem na sebe vztek a bylo mi smutno.

A v té chvíli mě probudilo dlouhé zvonění u dveří. Úleva. Byl to jen sen. Žiju svůj normální život. Sice bez zázraků, ale i tak celkem ujde.

Šla jsem otevřít. Za dveřmi stál pošťák a podal mi balík. S rozechvěním jsem ho hned otevřela. Uvnitř byl zápisník a tužka. Na první stránce zápisníku bylo napsáno:

„Tento dar Ti byl doručen, protože toužíš žít svoje sny. Stačí vzít tužku a svoje sny si zapsat do zápisníku. Stane se zázrak a vše, po čem toužíš, se Ti splní. „

Vzala jsem zápisník a tužku a začala psát. Nechala jsem život proudit skrz sebe a psala a psala. A jak jsem psala, stal se zázrak. Věci se měnily a já jsem se v průběhu psaní stala tím, kým jsem chtěla být a žila jsem život svých snů…

A v této chvíli mě probouzí dlouhé zvonění – není to pošťák, je to budík. Zmateně se probouzím. Škoda, zázraky se nekonají, byl to zas jen sen. „Chtěl mi snad ten sen něco sdělit?“

A tak beru papír a pero, které mám na nočním stolku, a začínám sepisovat svoje sny a přání. Bylo by fajn, kdyby se stal zázrak a všechno se mi splnilo jen tím, že si to zapíšu na papír. Něco mi říká, že to tak nebude. Ale také mi něco říká, že když vstanu z postele a něco pro svoje sny udělám, můžu si vytvořit život, jaký chci žít. Vstávám, jdu tvořit a předávám dál papír a pero: